Vánoce - svátky klidu a míru? Bejvávalo

Upřímně řečeno, docela by mě zajímalo, kde se tohle pořekadlo vlastně vzalo. Možná tomu tak kdysi bylo, dokonce o Vánocích se neválčilo, ale dnes je tomu úplně jinak. Vánoce jsou obdobím největšího stresu v roce. I když si to třeba nepřipouštíme, tak nám to někde v hloubi srdce vadí. Shánění dárků na poslední chvíli, nekonečné uklízení na naléhání vaší matky, pečení cukroví pro celou rodinu, hodiny a hodiny vaření a připravování jídla na ten jeden den v roce, jemuž říkáme Štědrý. Nemluvě o shánění a zdobení stromku, či dekorování domu. A to všechno jen kvůli pár dnům na konci roku, kterým se ještě ke všemu říká svátky klidu a míru.

To staré lpění na tradicích se nám jednou může stát osudným. V době, kdy zejména u nás, všechna náboženství upadají, pořád dodržujeme jakýsi původně pohanský svátek oslavující slunovrat, do kterého později bylo zakomponováno narození křesťanského mesiáše. A proč vlastně? Protože je to tradice a dělají to všichni, okamžitě vám odpoví kdokoli, koho se zeptáte. Původně to opravdu byly svátky, kdy se všichni měli rádi, slavilo se, rodina se sešla atd. Jenže dneska je to období největšího počtu sebevražd v roce, lidé jsou často zbytečně vystresovaní a potom si na Štědrý den vlastně uvědomíte, že pověstná vánoční nálada se nějak nedostavila a jste jen otráveni, protože vám příprava zabrala spoustu času a výsledkem je několik dárků od vašich blízkých.

Je to vlastně všechno tohle potřeba? Třeba, že se za každou cenu musí uklidit celý dům? Já vždycky namítám, že návštěva tady přece nebude chodit s bílou rukavicí a kontrolovat, kde je utřený prach. Zbytečné, prostě nechte uklizeno jako normálně. Shánění dárků, největší vánoční úkol. Jediné, co můžete udělat je, shánět dárky už od začátku podzimu, jako ve slavné povídce od Šimka a Grossmana, a vyvarovat se tím tlačenicím v obchoďácích a stresovým situacím, kdy den před Vánocemi zjistíte, že nemáte ani půlku dárků, které jste chtěli bližním věnovat.

Já se třeba na Vánoce těšil ne kvůli dárkům, ale na prázdniny, které mě čekají, na odpočinek od každodenních i jiných starostí, kterých jsem měl především během prosince až nad hlavu. Jenže ono nic. Pořád mě někdo otravuje, co zase není hotové, co se ještě musí udělat a proč spím do dvanácti hodin. Proč? Protože jsou sakra Vánoce a já si potřebuji po půl roce zase oddechnout a hodit všechno na chvíli za hlavu. Ale to prostě nejde. Těch starostí mám ještě víc než když jsem pomáhal organizovat jednu soutěž a zároveň se účastnil jiné soutěže v televizi a ještě si potom odskočil pomoci zorganizovat lyžařské závody. Klid a mír nikde.

Proto prosím, neberte Vánoce jako stíhací závody. Relaxujte a užijte si těch pár volných dnů s rodinou a přáteli.

SIGN