Filmová kritika - Harry Potter 7 1. část

Mám pro vás ještě jednu filmovou kritiku, která také byla v našem školním časopisu.

Harry Potter a Relikvie smrti – 1. část

fantasy/drama, Velká Británie (2010)

Harryho Pottera snad netřeba představovat. Brýlatého studenta čar a kouzel, jehož si oblíbili lidé po celém světě, zná každý. Nyní přišla do kin první část Relikvie smrti, posledního dílu slavného příběhu. Harry se tentokrát nevrací do Bradavic, ale snaží se uniknout Smrtijedům, jejich poskokům a hlavně největšímu černokněžníkovi, Voldemortovi, který pomalu přebírá vládu nad kouzelnickým světem a šíří strach mezi všemi čaroději. Pro všechny hrdiny nyní nastává opravdová válka. Harrymu (Daniel Radcliffe), Ronovi (Rupert Grint) a Hermioně (Emma Watson) nezbývá nic jiného, než cestovat po celé Británii, ukrývat se a hlavně najít klíč ke zničení zlého lorda Voldemorta.

Film je zpracován velmi dobře. Zvláště vizuální efekty jsou propracované ještě lépe, než jsme byli zvyklí z předchozích dílů, ale podle mě je škoda, že film není dostupný ve 3D verzi, což u takovýchto snímků bývá většinou standard.
Musím ovšem ocenit, že v tomto dílu, na rozdíl od toho minulého, scénáristé upustili od zbytečných komických prvků (pár by se jich tu našlo, ale nenarušuje to děj tak moc jako v Princi dvojí krve). Tento díl není na rozdíl od těch předchozích tolik seškrtaný v porovnání s knižní předlohou, nemusíme se proto bát, že bychom přišli o nějakou zajímavou pasáž. Z pohledu diváka mi ale stále vadí, že je děj rozdělen na dvě části, což podle mě zbytečně ochuzuje druhou část o tu správnou atmosféru navozenou částí první.

Chápu tento tah, není prostě možné nacpat děj šesti set stránkové knížky do dvou hodin filmu bez škrtů. Přesto bych si radši zašel na čtyřhodinový film, než abych musel další půlrok čekat na zakončení jednoho z nejvíce očekávaných snímků tohoto (a příštího) roku. Ale kinematografie je o penězích a v tomto případě je to jasné: dvě části = minimálně dvakrát více peněz z lístků.

Herci v této části podávají opravdu výborné výkony, především mě zaujali představitelé hlavních rolí, u nichž je vidět znatelné zlepšení oproti prvním dílům. Poprvé jsem také zažil pocit opravdové autenticity při potyčce Bellatrix (Helena Bonham Carter) a Hermiony, kdy herečka Emma Watson zakřičí tak, že by s tím mohla s klidem jít i do nějakého hororu. V předchozích dílech mi emoční projevy připadaly moc umělé, hlavně v podání mladších herců. Těm, kteří ještě film neviděli, ho můžu jednoznačně doporučit, opravdu stojí za to si na něj do kina zajít.