Eskymácká hudba - referát

Chtěl bych se s vámi podělit o jeden referát, co jsem dělal do hudebky. Fakt blbě se shání podklady na toto téma, takže jsem velmi rád, že jsem něco sesmolil.

Eskymácká (Inuitská) hudba

Eskymáci (nebo Inuité) – domorodá skupina obyvatel žijících v severní části Severní Ameriky, v Grónsku a na Sibiři, kde se jim říká Jupikové nebo Juité. Charakteristickými znaky tohoto lidu jsou černé rovné vlasy, žlutá až světle hnědá pleť, mongoloidní rysy a malý vzrůst. Přizpůsobili se polokočovnému životu v chladných, až extrémních podmínkách, vynalezli např. kajak, sáňky, iglú, olejovou lampu, anorak nebo parku. Mezi tradiční řemesla patří výroba člunů a kožešinových oděvů, mezi umění zejména umělecké rytí a řezba.
Nyní již zbylo jen kolem 2000 Inuitů a i ti začínají podléhat západnímu stylu hudby a života.

Hudba – pro eskymáckou hudbu je typický vokální projev zpěvu. Klíčovou roli zde hrají kultivované tóny různých výšek, které se zpěvu v našem slova smyslu příliš nepodobají. Jejich hudba je téměř vždy vokální, typický původní eskymácký hudební nástroj je qilaut – rámový buben, udělaný z napnuté kůže (+ ještě jeden druh bubnu). Novější hudba je doprovázena eskymáckými houslemi, violoncellem nebo kombinací elektroniky a bicích.
Hudba, zpěv, který zpívaly zpravidla ženy, Eskymákům sloužila na krácení dlouhých polárních nocí, původně jako společenská hra katajjag.
Scházejí se v tzv. tanečním domě (qalge), aby zpívali a tančili. Věří tomu, že každý se narodil se schopností zpívat a tančit, takže by ji měl uplatnit právě na těchto setkáních. Tanečním písním, při nichž se užívají dva druhy bubnů a popřípadě chřestítka, se říká piheqy a písním, které si mezi sebou vyměňují jednotliví zpěváci, atony. Písně jsou monodické (jednohlasé), někdy s textem, jindy pouze se slabikami s minimem mikrotónů a melismat. Dost připomínají písně severoamerických Indiánů s tím rozdílem, že se provozují pouze uvnitř tanečních domů.

Tanya Tagaq – nejznámější současná inuitská umělkyně. Pochází z etnika kanadských Inuitů-Eskymáků žijící v zemi Nunavut v Kanadě. Navazuje na zpěvy, jimiž si kdysi ženy krátily dlouhé polárním noci.
Se svým originálním a futuristickým pojetím hrdelního zpěvu za doprovodu elektroniky a cella se stala největším překvapením loňského festivalu Respect a Colors of Ostrava. Spolupracovala mj. s Björk, Kronos Quartetem, Sainkho Namtchylak a skotskými Shooglenifty. Její hlas proniká na samou dřeň lidských emocí.Tanya Tagaq předvádí zcela nový druh vokální magie, její písně beze slov mají razanci šamanských rituálů i halucinogenních výletů. /Evropanům to zní spíš jako milostné výkřiky./

Katajjaq
Je to hra, kterou provádějí vždy dvě ženy, zástupkyně soupeřících týmů. Hra spočívá v tom, že si proti sobě těsně sednou dvě ženy, dříve se prý dotýkaly tvářemi. Potom začnou střídavě vydechovat a nadechovat slova či slabiky bez významu (dříve snad význam měly). Druhá žena musí sledovat první ve velmi krátkém časovém úseku, v podstatě ve zlomku vteřiny a buď opakovat to samé nebo něco libovolného a nebo zpívat prostě některou z oblíbených "cimrmanovských konstant", jako ulu haa, nebo hamma hamma. Prohrává ta, které dojde dech nebo se začne smát. Ideálem je dokonalé zfázování dechů a zvuků. Občas se objeví i napodobení zvuků zvířat (divoké husy aj.) Katajait slouží nejen pro zábavu, ale často se provádí i za účelem rozhodování při sporu či v případě neshody. Soupeři, který přezpívá svého protivníka je dáno za pravdu a všichni se takovému soudu podřizují.