Lidská krajina

Uzřel jsem krásu
Krásu člověka
Ne však zrakem
Ale duší. Jen zlehka

Krása vnitřní na rozdíl od vnější
Je a bude pomíjivější
Čas se mění, ale když člověk špatný je
Jeho krása uvnitř zčerná, uhnije

Neuhnu-li na špatnou cestu
Pokud dobou duši mám
Rozvine se do přenádherného květu
Já ho někomu dám

Kdo má v srdci také krásný květ
Vytvoříme spolu svět
Dokonalý, čistý, bez nepřátelství a válek

Duše čistá přetrvá
V lásce
Vzpomínkách
V pamětech
A duších těch
Kdo znají vyšší krásu
Nádheru bez zbytečného jasu

Upřímné, čisté
Malé světlo
Uprostřed moře
černorudé
záště