Kapitola 5
Bylo ráno. Mirek právě šel do školy. Spíš běžel. Zaspal. Do školy to měl ještě něco přes půl kilometru a za pět minut mělo zvonit na hodinu! A náhoda je blbec, Mirek zahnul za roh a strnul hrůzou. Před ním stál další gent a Mirek slyšel jeho skučivý dech. Zpanikařil. Dal se na útěk. Běžel jako nikdy v životě. A ta potvora byla těsně za ním. Nevypadalo to že by gentovi dělalo nějaké potíže ho pronásledovat. Poprvé slyšel i přes tlukot svého splašeného srdce i výstřely. Gentové přece neměli ty zbraně jen tak pro parádu.
Mirek zahul za roh. Nevěděl, kam běžet. Zamířil ke škole. Bylo to ještě daleko. Mirek se kouknul na hodinky. Za dvě minuty zvoní! Už jenom kousek! Když vtom se zapotácel a spadl na zem. Bohužel narazil do nějaké paní ve středním věku. Okamžitě vyskočil, ani se neomluvil a běžel dál. Ohlédl se. Nikde nikdo. Krom té paní, která s jadrnými vulgarismy na rtech vstávala ze země. Vydechl bylo to o fous. Z nějakého neznámého důvodu gent zmizel.
Teď se musel Mirek usmát. Díky němu stihl školu. Sice je tak tak, ale stihl.
Nedokázal se smířit s tím, že by ho měly nějaké pololítající neskutečné příšery pronásledovat celý život. Musel si opatřit nějakou zbraň. Celý den o tom přemýšlel a uvažoval, co by na obranu svého života bylo nejlepší.
„Pistol. Ne, to ne. Kdo by mi ji prodal? Navíc je moc nápadná, neumím s ní střílet a je těžká. To rozhodně ne. Ale možná by byla dobrá kuličkovka. Jenže je drahá, tolik peněz nemám. Kdybych ty peníze neutrácel za blbý sladkosti! Nebo prak. No jasně, prak! Zkusím vyrobit prak.“ A s hlavou plnou nápadů a způsobů realizace se odebral domů. Bohužel s poznámkou za to, že nedával pozor.
Dříve se vysmíval těm lidem, kteří si dělali všelijaké blbůstky ze dřeva a všeho co se najde v lese. Teď Mirek zjistil že to není žádná legrace vyrobit si jednoduchý prak.
Vypravil se do nedalekého lesíka a hledal vhodný kus dřeva. Jenže Mirek byl někdy taky kus dřeva a když konečně našel dobrou vidličku, tak se mu zase zlomila nebo byla moc tlustá a kdesi cosi, takže poté co se vrátil domů si přinesl akorát špinavé kalhoty a špatnou náladu.
Jenže doma ho čekalo překvapení. Z ciziny se právě vrátil jeho strýček a přinesl mu malý dárek: ručně vyřezávaný prak! Mirek jenom vykulil oči.
„Co čučíš jako husa do flašky, to se ti ten prak nelíbí?“ optal se strýček.
Mirek si přebral prak, poděkoval strýčkovi. Inu, pěkný byl to ano, ale když se zamyslel tak mu ten nápad připadal naprosto směšný. S tímhle by omráčil leda tak vrabce ze dvou metrů, ale rozhodně ne jakousi podivnou bytost, o které ani pořádně neví co umí.
Co se dá dělat, bude si muset opatřit ještě něco lepšího. Hned zítra se vypraví do města a půjde hledat inspiraci.
Další pokračování pár dnů před vysvědčením 24. 6.!
S!GN
Žádné komentáře:
Okomentovat