Kapitola 4
Za týden šel Mirek opět do města. Říkal si, že jenom na chvíli. Chtěl si totiž pořídit nějaká prázdná CD. Koupil je a řekl si, že se ještě půjde kouknout do prodejny počítačových her.
Cestou musí procházet jednou užší uličkou, kde nejsou žádné obchody. Protože byl Mirek hodně sečtělý, tak si pro sebe říkal: „Hmmm, ulička vhodná pro past,“ a začal vzpomínat na Mayovky.
Z úvah ho vytrhl až rychlý dusot…
„A kruci, cikáni!“
„Cože jsi to řek?“
„Co jako?“
„Vyklop keše a dělej! Nebo tě tak zmlátíme, že tě vlastní mutter nepozná. Co?“
Šest cikánů zřejmě mělo málo peněz. To ale stačilo na to, aby se dal na útěk. Uběhl asi 50 metrů. Ohlédl se a co to? Nikdo nikde. Zastavil.
„To bylo o chlup,“ vydechoval. Jenže to nebylo všechno. Mlha. Chlad. Gentové! A čtyři s namířenými zbraněmi! To zloděje tak vystrašilo! Následoval další úprk. Vběhl na větší silnici, vmotal se mezi lidi a vběhl do antikvariátu. Vyhlédl ven. Zmizeli.
Ve škole přišel Rezek k Mirkovi.
„Je všechno v pohodě? Vypadáš nějak přepadle.“
„Ty to víš, co? Proč mě pořád pronásledujou. Tebe taky, viď? Jestli mi to neřekneš tak…“ a chytil Rezka za pod krkem.
„Když to chceš vědět. Dobře. Je pravda, že jsem ti to zapomněl říct. Tedy, je to kvůli tý disketě, jestli tě votravujou, tak to ji asi nosíš s sebou. I když je to zatím jenom dobře. Oni tu disketu chtějí. Říkal jsem si že u tebe by mohla být v bezpečí, ale jak to vypadá, nenechají se zmást.
Když jsem ji dával tobě doufal jsem, že půjdou dál po mě a tebe nechaj bejt. Kdyby mě dostali, tak nic nenajdou. Jdou ale i po tobě, takže vědí, kde disketa je. Kdybys ji nechal doma tak by si ji vzali. Takhle je to lepší.“
„Ty jeden hnusnej, odpornej idiote! Tak ty mě takhle využíváš co? Okamžitě si tu disketu vem zpátky. Tady!“ naštval se Mirek a strčil Rezkovi disketu do ruky.
„Ne, ne, ne. Takhle to nejde. Tím ničeho nedocílíš. Když mi ji dáš půjdou pořád i po tobě, protože vědí, že s tím máš něco společnýho.“
„No do háje... tak co je přesně na té disketě?“
„Jak bych to řekl – no prostě gentové jsou takový potvory, který nemají jinej smysl života než z lidí vysávat energii. Když je někdo unavený, má málo energie a gent si ho vytipuje jako oběť, tak se může stát že mu ubere kousek duše. A když se to člověku stane víckrát, tak může i zemřít. Tohle je inspirace na horory a zombie si vymyslel právě jeden vyvolený člověk, který mohl vidět genty. Protože si myslel, že člověk může žít i bez duše právě ve stavu zombie. Z toho vyplývá, proč sportovci umírají dříve, ne-li rovnou na hřišti. Lékaři to označují za opotřebování svalů, srdeční selhání nebo něco podobnýho...“
„Ježišmarja, tak se konečně vykecej ať tě můžu zaškrtit!!!“ už se Mirek doopravdy naštval.
„Ts, ts. To sotva. Kde jsem skončil? Jo, genti vysávaj energii z člověka a tu maj v jejich centrálním počítači. Částečně ji pojídaj, ale vždycky z jejich várky něco zůstane. To si schovávají na to, až ji budou mít dost tak ten jejich počítač vypustí smrtící vlnu energie a ta zabije vše živé. Bohužel genty ne. To je asi všechno.“
„Ty brďo, to je teda problém. Mám pro tebe ještě tři otázky. Za prvé: Jak se ty potvory mohly dostat? Za druhé, odkud to všechno víš a za třetí jak se daj zlikvidovat?“
„Brzdi. Takže, dostali se sem odněkud z vesmíru, zřejmě se přemnožili i když nevím jak. Já osobně jsem se to dozvěděl z jednoho webu. Ten je chráněnej heslem, aby se na něj každej hejhula nemohl podívat. Je tam napsaná otázka, kterou může vědět jen ten, kdo je schopen zpozorovat genty. A to je to heslo. Shromáždil to nějakej člověk, částečně z knihy, kterou sepsal někdo před ním a částečně z vlastní zkušenosti.“ Rezek si vydechl, „Dají se zničit skrz právě ten počítač, o kterým jsem ti říkal.“ Zazvonilo. „Podrobnosti ti řeknu později,“ dodal ještě.
„Koukejte jak Köhler dolejzá!!!“ ozval se najednou Mazan.
„Buď ticho Mazane a okamžitě si sedni nebo ti napíšu poznámku do žákovský!“ usadila ho (doslova) příchozí učitelka.
Po zbytek se dne se nic zajímavého nedělo, o čem by mělo cenu psát.
Žádné komentáře:
Okomentovat