Tak první slohovka je tady, psal jsem ji v páté třídě, takže to berte hodně s rezervou. Píšu sem jakýsi dopis imaginárnímu kamarádovi a dokončení nějakého příběhu z učebnice. Jinak slohové práce nejsou nijak upravované, kromě doplnění nebo ubrání pár čárek.
Dopis
Milý Kubo!
Posílám Ti pozdrav z Liberce.
Dostal jsem se do výběrové třídy. Máme více hodin informatiky než nevýběrová třída (5.A) a taky víc hodin vůbec. Mám tu pár kamarádů, dokonce i nové. Myslím, že za tohle čtvrtletí dopadnu se známkami dobře, ale moc mi nejde angličtina.
Doufám, že se máš dobře a že ve škole nemáš špatné známky.
Zdraví
Tomáš R.
Dokončení příběhu
(...)
Náhle se však zvedl lehký vánek. Po horkém dnu byl lehký větřík příjemný. Hned se nám šlo lépe. Bylo mi to divné, že pořád svítí pěkně sluníčko. Ale z úvah mě vytrhl křik spolužáků, kteří uviděli v dálce nádraží.
Ale vtom zčistajasna vítr zesílil a obloha se zatáhla tak rychle, že to spolužáci zjistili, až když začalo krápat. A ve vteřině začalo lít jako z konve a oblohu křižovaly blesky. Dali jsme se do běhu.
„Nádraží je už jenom kousek od nás!" volala na nás paní učitelka, abysme zrychlili. Konečně jsme se dostali na nádraží, a jen co jsme do něj vběhli, v tu ránu se obloha roztáhla a vykouklo sluníčko.
Ve zbytku času, když jsme čekali na vlak, jsme si dojedli svačiny. Pak už jsme jenom nasedli na vlak a jeli domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat