Tak a je tu závěr našeho velkopříběhu! Sice přichází o den později, ale doufám, že to vyváží dramatičnost a napínavost závěru. Taky na tom je vidět, že jsem to napsal během dvou dnů, přičemž převážnou čast mezi desátou a dvanáctou hodinou noční 21.9. Užijte si napínavý závěr!
Kapitola 7
Už ho pálilo v plicích, ale pokračoval dál a dál.. Běžel jako nikdy, ale přesto byli těsně za ním. Uskočil za popelnici, gent vypálil, Mirek vzal víko od popelnice a vykryl se jím proti střelám.
Síla výstřelů ho ale porazila na zem. Vzhlédl vzhůru, na čele ucítil mrazivě studený kov zbraně, která se k němu přitiskla. Zazněl výstřel a pak byla tma…
Mirek se s trhnutím probudil. Na čele měl studený pot, dýchal, jako kdyby doběhl maratón. Ohmatal si čelo. Nic. Byl to jen sen.
Šel do koupelny. V zrcadle zahlédl svůj odraz. Bledý a vyděšený. Musí to přece přestat! Jak hodně se změnil od doby, co dostal tu zpropadenou disketu! Hrozně zhubl, přibylo mu hodně vrásek a pod očima se mu udělali tmavé půlkruhy.
„Ne, ne, NE! Musím to skončit!“ skoro zařval a praštil pěstí do umyvadla, až to zařinčelo. Když si Mirek lehal zpátky do postele, byl pevně rozhodnutý co udělá.
Ráno ve škole šel za Rezkem. Vše mu vypověděl, jak se dostal do roomeru, kde viděl hlavní server a jak je hlídaný.
„Jsi génius!“ rozjásal se Rezek, „Takový štěstí! Jejich tajemství je odhaleno!“ vzápětí však zvážněl. „Když už to víme, měli bychom s tím už něco udělat. Pronásledujou mě už od tý doby co jsem jim šloh‘ tu disketu.“
„Cože?? Ty jsi jim ji ukrad?“
„No jasně, odkud myslíš, že jsem ji měl? To sis myslel, že jsem ji koupil nebo co?“
„Tak to asi ne…“
„Tak vidíš.“
„Jak jsi jim ji ukrad?“
„To je dlouhá historie, na to teď není čas. Hele, ve čtyři se sejdeme na náměstí a půjdem ty potvory konečně sejmout. Máš nějakou zbraň nebo tak něco?“
„Jasně. Prak.“
„No to ses moc nepředved, ale to je jedno, alespoň máme něco. Já vemu bejsbólku, co mám doma. Sice na dálku je to k ničemu, ale na toho hlídače by to mohlo být dobrý.“
„Jasný.“
„A hlavně si vezmi nějaký nenápadný oblečení, třeba černý.“
„Ok, dohodnuto.“
Tak se tedy sešli na náměstí ve čtyři. Mirek se musel vymluvit, že jde zařídit něco kvůli škole, protože maminka ho nechtěla pustil, když se posledně vrátil tak pozdě.
Když přišel, Honza Rezek už tam byl. Byl oblečený v černé mikině a černých kalhotách a tmavě modré čepici s kšiltem. Mirek na tom byl obdobně.
Vydali se na cestu. Mirek vzal Rezka nejdřív na místo, kde viděl toho genta s hlídačem. Potom se vydali stejnou cestou, jako šel Mirek předtím. Při cestě nemluvili, každý se soustředil na to, jak hlídače dostat. Mirek byl dost nervózní, klepaly se mu ruce a měl mírně strach. Podíval se na Rezka, ten byl taky trochu pobledlý, ale v očích se mu zračila rozhodnost s tím, co se chystali udělat.
Konečně vešli do onoho zchátralého domu. Mirek už věděl, jak to uvnitř vypadá, ale Rezek vypadal vystrašeně. Přesto pokývl hlavou, aby Mirek pokračoval. Dorazili do čtvrtého patra. V domě bylo ticho, ani hlukot města nebyl slyšet. Zahnuli do chodby a pomalu šli po chodbě, až k třetím dveřím nalevo.
Z místnosti byl slyšet tichý chod serveru. Dveře byly ale zavřené. Mirek a Rezek si stoupli ke dveřím. Byli předem dohodnuti, takže každý věděl, co má dělat. Rezek na prstech odpočítával, kdy oba vyrazí. Rezek držel v ruce baseballovou pálku a Mirek prak nabitý kamínkem. Tři, dva, jedna… Teď!!!
Mirek rychle otevřel dveře a oba vrazili dovnitř. Míra neváhal a rychle vypálil z praku proti hlídačovi, který naštěstí podřimoval, ale naráz se vzbudil. Vyskočil ze židle, ale Mirkův kamínek ho trefil do oka. Hlídač si k němu přitiskl ruku a na tváři se mu jasně značilo překvapení. Rezek neváhal a srazil hlídače dvěma ranami k zemi a poslal ho do bezvědomí.
Mirek se okamžitě rozběhl k serveru. Vtom se ale stalo něco, co ani jeden nečekal. Gentové se nějakým způsobem dozvěděli, co se děje v hlavní místností a teď několik jich vrazilo do místnosti. Rezek se snažil dveře udržet, ale neměl šanci. Ohromnou silou se dveře rozlétly a Rezka to odhodilo přímo na Mirka, který se právě chystal zastrčit disketu do počítače. Upustil ji.
Strašně ho bolela hlava od nárazu. Zvedl disketu. Najednou jeden gent vypálil z pistole. Trefil do nohy Rezka, za kterým byl schovaný Mirek.
„Dělej, strč tam sakra tu disketu!!“ zařval ještě na něj a vzápětí se zkroutil do klubíčka bolestí. Mirek nezaváhal. Nacpal disketu do jednotky. Gentové už na něj mířili zbraní, už viděl jak mačkají kohoutek, když monitor připojený k počítači, co stále vypisoval nějaká data zhasl.
Ze všech stran se najednou ozval nelidský křik a kvílení. Mirkovi to rvalo uši. Gent, který se ho právě chystal odpravit, stejně jako jeho kolega, který se tyčil na Rezkem, se začal jakoby rozpadat a přitom řval vysokým ušitrhajícím hlasem. Rozpadal se na prach, který se následně vypařil.
O zem akorát ťuklo několik zbraní gentů, kteří byli v místnosti. Mirek s námahou vstal. V uších mu pořád zvonilo. Rezek byl zřejmě v bezvědomí. Rozhlédl se. Ze serveru i z počítače k němu připojenému se silně kouřilo. Z místnosti, kde byli se začínalo šířit světlo a osvětlilo celý dům, takže najednou nevypadal tak ponurý.
„Sakra… Jau…“ probíral se Rezek. Mirek mu pomohl vstát.
„Je… po všem?“ ptal se ho Rezek.
„Nejspíš ano,“ odpověděl Mirek. Pohlédl na bezvědomého hlídače.
„Co s ním?“
„Asi ho tady necháme,“ mínil Rezek, „Mohl bys mi trochu… pomoct? Trefil mě do nohy, nemůžu na ni pořádně stoupnout.“
„Jasně.“
Když odcházeli z domu promluvil znovu Mirek: „Na tohle nikdy v životě nezapomenu…“
Epilog
Mirek ani nedostal doma vynadáno, ale musel si toho spoustu vymyslet, co dělal ve městě. Šel spát a pořád se mu v hlavě přehrávalo, co se stalo večer.
Ráno se probudil s pocitem zoufalství, že zase musí do školy. Neskutečně ho ale překvapilo, že na kalendáři je o týden víc. Nedokázal si vzpomenout, co ten týden dělal od doby, co se popral s tím otravou Rezkem…
KONEC
Aby jste se měli na co těšit, začnu co nevidět psát první díl Tajemství stínů, tzn. co se stalo před tímto příběhem!
S!GN
Žádné komentáře:
Okomentovat