Kapitola 6
Byla to smůla. Mirek šel po dlážděné ulici a kopal před sebou kamínek. Nikde nic neměli. Maximálně pistoli na kuličky u šikmookých spoluobčanů nevalné kvality a to bylo asi tak všechno.
Vzduchovku by mu nikde neprodali a stejně na ni neměl peníze, už si také vyslechl dva pohoršené telefonáty od jeho maminky, kde se sakra jako toulá když je už půl osmé večer.
Tak se tedy vracel domů. Zešeřilo se a první pouliční lampy se pomalu rozsvěcovaly. Když vtom jedna lampa z ničeho nic zhasla. A další v okruhu deseti metrů taky.
Co se to dělo? Mirka to mírně překvapilo. Asi výpadek. Pokračoval tedy dál v cestě. Najednou za rohem u starého domu uslyšel hlas.
Mirka polil studený pot a přimáčkl se ke zdi. V největším přítmí se dohadovali dva hlasy. Jeden hrůzostrašný, potichu povídal cosi druhému, mručivému a hrubému.
Tichý hlas právě mluvil a zvýrazňoval každou sykavku: „… přísně tajné. Naše skrýš je…,“ hlas se ztišil tak, že ho mohl slyšet jenom druhý posluchač,
„Půjdeš tam hned teď. Budeš hlídat centrální řídící server. Jediný stvoření se tam dostane a skončíš hůř než ten parchant co o nás psal. Neměl by nikdo vědět, že existujeme. Tím méně kde je hlavní roomer*.
Mirek se rozklepal hrůzou už jen z toho hlasu. Ale horší bylo to co uviděl. Dovolil si opatrně pohlédnout za roh. Spatřil tlustého muže menší postavy s třídenním strništěm na tváři.
Byla okolo něj jakási černá mlha. Mirkovi ještě pořád nedocházelo s kým by se to asi mohl bavit. Utřel si kapku potu z čela a zjistil, že se mírně třese. Kdo to tak mohl být v té černé mlze? A teď to uviděl. Ze stínu vyšel (či vyplul?) gent. Vešel do uličky a ve světle zapadajícího slunce zmizel
Muž chvíli ještě stál ve stínu a nervózně si pohrával s prsty. Potom se otočil a odešel jednou z úzkých uliček. Lampy se v ulici rozsvítily a zalily ji ponurým žlutým světlem. Mirek byl na rozpacích. Bylo už pozdě, takže by měl jít domů, jinak se budou rodiče dost zlobit. Nebo má pronásledovat neznámého muže, který se jak vidno zná s genty?
Míra věděl, že mu to u rodičů neprojde, ale stejně se vydal uličkou za mužem. V uličce bylo šero, ale přesto muže zpozoroval asi 20 metrů před ním. Opatrně muže sledoval, schovával se za každý výčnělek z domu, do každého výklenku.
Mezitím se setmělo a Mirkovi dalo velkou práci nadále sledovat onoho muže. Už šel asi půl hodiny, když dorazil k jednomu navenek rozpadlému domu. Okolo byly zpustlé, rozpadající se domy, které byly zjevně opuštěné. Nikdy tady Mirek nebyl. Byla to všeobecně obávaná část města, byli tady bezdomovci, zloději, všechno rozpadlé, lidé se zde ztráceli.
Mirek se bál, ale podařilo se mu strach ovládnout a následovat muže do domu. Dům podivně páchl, špatně se to popisuje, jako by v tom vzduchu byla obsažena beznaděj, bolest a utrpení všech obětí gentů. Taky tam bylo chladno.
Neznámý začal stoupat po poměrně zachovalém schodišti. Mirkovi se ho špatně sledovalo, protože ho mohl každou chvíli zpozorovat. Najednou se muž otočil.
Mirkovi se jen taktak podařilo uskočit do stínu. Určitě ho zaslechl. Chvíli se pozoroval schodiště za sebou, potom se otočil a pokračoval dál.
„Nejspíš si myslel, že to byl gent,“ napadlo Mirka.
Když dorazili do čtvrtého patra, muž zahnul do jedné zaprášené chodby. Na zemi byl prach, tlumilo to zvuk kroků. Mirek opatrně vyhlédl do chodby muž právě zahnul do třetích dveří nalevo.
„To bude ta místnost se serverem,“ pomyslel si. Najednou uslyšel ránu! Mirek nadskočil, divže mu srdce nevylétlo pusou ven. Otočil se a nikde nic se nehýbalo. Byl strašně vystresovaný, v takovéto situaci se ještě, co si pamatoval, nevyskytl. Vyhlédl znovu na chodbu, tu ránu zřejmě způsobily dveře do oné místnosti se serverem.
Míra už toho měl dost a vydal se opatrně zpátky domů.
Když se dostal mimo čtvrť, oddechl si, že to určitě bylo slyšet až na radnici. Úlevu ale vystřídaly obavy. Koukl se na hodinky a zjistil, že je půl jedenácté v noci. To bude mít doma zase kázání. Rozběhl se domů, ale cestou už spřádal plán, jak vyřídit genty a vše s nimi spojené…
S!GN
Další část příběhu se zde objeví s největší pravděpodobností 19.9.!
Žádné komentáře:
Okomentovat