29. 4. 2008

Tajemství stínů 2 - 2. část

Tak a je tu slíbené druhé pokračování druhé pokračování mého příběhu. Kdo je ten přízrak? Co se to s Mirkem děje? Jak budou pokračovat Mirkovy příhody? Další část se dozvíte zde.

Kapitola 2

Druhý den ve škole, po velmi těžké hodině zeměpisu, kdy psali test, si Mirek udělal z papíru vlaštovku a začal si s ní házet. 
Ale žel, tři otravní kluci mu ji vzali, při zvlášť povedeném letu ke dveřím, když přistála kousek od nich. Mirek nestihl pro ni doběhnout a vlaštovka s názvem KSF 1 (Köhler super fly) byla v nebezpečí. Byl tu malér. Začali si s ní házet.
„Dejte mi ji! Udělejte si vlastní!“ křičel Mirek a rozběhl se na kluka, který měl vlaštovku. Ten ji hodil dalšímu a ten, když viděl, jak se na něj Mirek žene, si chvilku počkal a potom, aby to Mirek dobře viděl, ji zmačkal a hodil do koše.
Ti kluci byli tři. Jeden, Dan Mazan, nejslabší, bez nich neudělal ani krok. Druhý, jmenoval se Kuba Runt, otravný zrzek, byl stejně silný jako Mirek. A pak tu byl ten nejsilnější, Pavel Hyttych, který chodil na fotbal a strašně se vytahoval.
Mirka popadl vztek. Vrhl se na Pavla Hyttycha, který tu vlaštovku zmačkal. Mirek neměl proti nim žádnou šanci.
Při pranici dokonce udělali Danovi takové potěšení, že si do Mirka mohl důkladně kopnout. Rvačka skončila těsně před začátkem hodiny, takže Mirek z toho vyvázl bez poznámky. Tekla mu krev z nosu a celé tělo ho bolelo.
Ještě více ho štvalo, že učitel angličtiny si toho vůbec nevšímal. Tak mu to oznámil.
Učitel se rozzlobil:
„Dobře ti tak, o přestávce se nepere. A vůbec, nemáš si začínat.“
„Já si nezačínal,“ ohradil se Mirek.
„Nebuď drzý. Víš vůbec s kým mluvíš?“ 
„S pěkným troubou,“ pomyslel si, ale nahlas řekl:
„Vím a nejsem drzej.“ 
„To by stačilo! Máš poznámku a ještě cekni a zůstaneš po škole,“ křičel učitel.
 Mirek už byl zticha. Z třetí lavice se mu začal pošklebovat Mazan. Mirek mu zahrozil pěstí. 
Při té samé hodině se učitel ještě jednou rozzlobil na Mirka a z toho důvodu, že když Míra kýchnul poprskal krví celou stránku učebnice. 
Doma o tom Mirek přemýšlel, rodičům ale nic neřekl. Najednou si vzpomněl, že Rezek se do té pranice nezapojil, nýbrž jen tak seděl v lavici.
„Třeba mu bylo špatně,“ zauvažoval nahlas, „Stejně je to divný.“ 
Celý zbytek týdne probíhal, jak má (když se do toho nepočítá časté otravování Hyttycha a spol.). Jenom jedno nebylo v pořádku. Rezek se pořád do ničeho nezapojoval, jenom seděl v lavici. Mirek si také všiml, že se mu pod očima dělají tmavé kruhy, jako by skoro vůbec nespal a byl hodně unavený, ba dokonce uštvaný. Také ho často viděl při hodině podřimovat, což nelibě nesli vyučující.
Další týden probíhal zase normálně, až do středy. Mirek byl sám doma.
Dělal zrovna úkoly, když tu, ani nevěděl proč, přišlo mu vyhlédnout z okna. Mirek z okna viděl na silnici, zrovna zahlédl, jak po ní běží jakási postava.
Přibližovala se. Mirek v ní poznal Honzu Rezka a za ním – věřte, nebo ne – tytéž přízraky, jako potkal on sám ve škole, když tam musel za trest zůstat. Mirek tu scénu ohromeně sledoval. Najednou si všiml, že i z druhé strany na něj útočí přízraky. Rezka obklíčili zrovna před Mirkovým domem. Mirek neváhal. Seběhl k domovním dveřím, otevřel je, vyběhl ven, popadl Rezka za ruku a vtáhl ho do jejich domu a pečlivě zamkl.
„Týjo. Měl jsem na mále, nebejt tebe tak mě dostali,“ oddychl si Rezek. 
„Tebe taky honěj? Mě jo.“ 
„Jo, jo. Jdou po mě taky a byl bych radši, kdybych nevěděl proč.“ 
„Tak ty teda víš proč po tobě jdou? A proč teda?“
„To ti nemůžu z různejch důvodů říct.“
„A kdo, nebo co to je?“
„Tak teď ti odpovědět můžu. Jmenují se gentové. A tady něco ode mě máš,“ odpověděl Rezek a podával mu na pohled normální černou disketu.
„Díky. K čemu mi to bude?“ zeptal se Mirek a zastrčil si ji do kapsy.
„Zatím k ničemu, ale do počítače ji radši nedávej,“ řekl a odešel.
„Do počítače ji dávat nebudu, co když je na tom nějakej virus? Nebo je to jeho další trapnej vtípek?“ zauvažoval Mirek. Přesto dal na Rezkovu radu a pořád záhadnou disketu u sebe nosil.
...další příběh 13.5.2008
S!GN

Žádné komentáře:

Okomentovat