Jedna básnička, kterou jsem posílal do jisté soutěže. Ovšem neuspěla, tak ji aspoň dám sem.

Drama v lese

Černý les,
vedle mez.
Měsíční svit,
všude klid.

A tu v lese
laň sehne se.
Přežvykuje, žere
lístečky jetele.

Za buškou
borec s puškou.
Tasí zbraň
a míří naň.

„Tak co bude,
ty žalude?“
ptá se laň.

„Stojí sova?“
ptá se znova.
Metafora.
Moudrá slova.

Žádné zvuky
z jeho úst,
asi drží
slovní půst.

Furt tam stojí,
hledá slova,
žádná blbá metafora…

Taky laň stojí,
zatlačí, zemi hnojí.

Pouze les,
nikde ni pes,
vlahý šum,
nepřítel,
zazní výstřel!
Bum!

Lesem laň běží
kdesi v horách
po třech nohách,
jde to stěží…