Ano, mívám tu menší odmlky, ale letos je to způsobené velkým projektem, který jsem si na sebe naložil a také neustálým stresem z mého stále probíhajícího studia.
Zjistil jsem totiž, že mě během posledních cca dvou let ve větší míře opustila fantazie a já nejsem schopen nic vlastního spontánně vymyslet. Většina mojí "kreativní" činnosti nyní probíhá pouze ve škole a snad nemusím podotýkat, že to za moc nestojí. Na vině je nejspíše prakticky neustálý stres, jak ze školy, tak i z mého blízkého okolí. Není to tak, že bych měl málo času a nevěděl, kam dřív skočit, ale jednodušše se k ničemu "navíc", k žádné tvůrčí činnosti, nedostanu, protože mi v hlavě stále hryže nějaká věc, která sice nesnese odkladu, ale já jí stejně dělám až na poslední chvíli. A ten čas mezi tím jaksi povlávám mezi ničím a vším, setrvávám sice v existenci, ale aktivita se rovná nule.
Ovšem když se mi semtam podaří se z tohoto bodu vymanit, či všechno sabotoju a přetáhnu večerku, tak zničehonic nápady chodí, náměty na činnosti taky jsou, ale zase se to nedá všechno najednou proměnit ve skutečnost. Námátková statistka - počet básniček napsaných za poslední cca 3 měsíce - 7 (ale krátkých). Jak dlouho zabralo samotné vymýšlení? Tak hodinu rozvrženou do dvou večerů. Když se k tomu dostanu, tak to jde, ale musí být inspirace, respektive nějaký nápad.
A to nemluvím o tom sci-fi, které jsem začal psát na začátku posledních letních prázdnin a od té doby jsem se k tomu nedostal. Nebo Tajemství stínů 1, ke kterému má shromážděné podklady i nápady, ale ještě jsem to nezačal psát, protože mám pouze hrubou osu příběhu a nedokážu na to navázat zbytek. Taky jsem se před půlrokem zařekl, že opět začnu psát deník a dopíšu tam události posledních roků, kdy jsem si ho nevedl. Otevřel jsem ho ten večer a od té doby jsem ho neviděl.
Chtělo by to získat nějaký čas. Čas navíc, kdy nebudu svázán nikým a ničím. Kdy nic nebudu muset a budu jen vlastním pánem. Kdy se konečně vyspím ze svého deficitu, kdy v hlavě budu mít pořádek a myšlenky budou chodit jedna za sebou a ne nablitý v kbelících narážet do stěn mozkovny pusobící maximálně psychickou újmu.
Jediné, v čem jsem příliš nezahálel (zase narozdíl od časů nedávno minulých) je filmová tvorba. To je ten projekt, o kterém jsem se zmínil ze začátku. Škoda, že toho v tomto směru nestíhám víc najednou, nápady totiž nějaké jsou, ale chybí mi nějaký opravdu aktivní spolupracovník. Sám totiž film nemůžete zrealizovat. Alespoň ne takový, který by za něco stál. A ochotných lidí se taky poslední dobou neurodilo. Přesto mě to stále baví, protože miluju ten pocit, když vidíte své dílo hotové. Ovšem ty fáze mezitím nebývají vždycky přijemné, ale je to nutné zlo.
Uvidíme, co přinese budoucnost...
Žádné komentáře:
Okomentovat